Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko restauraci U Srdíčka. Víte, kde se restaurace nacházela? V roce 1968 v ní bylo zřízeno okno rychlého občerstvení. Šlo o první podobný provoz ve městě. I přesto, že byl u "okna" velký nápis Bramborák, lidé tam chodili na cmundu. Bramborák se totiž říkalo něčemu úplně jinému.
Na snímku ze dne 19. července 1957 hraje před restaurací U Srdíčka na Lannovce kapela zdejšího požárního sboru (dnes by to byla kapela hasičského sboru, slovo hasič bylo tehdy zrušeno) pod vedením kapelníka Jana Poláka. Ten den se totiž U Srdíčka volilo. Volební okrsek zahrnoval Lannovku a okolí. Ve městě byl řada volebních okrsků, ale pravděpodobně oficiální politická slavnost se konala asi jen tady.
Privilegium Srdíčka se odvozovalo od toho, že v domě sídlil v roce 1921 krajský sekretariát KSČ. Bylo to jeho první sídlo. Na domě byla za socialismu dne 13. května 1971 (to je čas Bilakovy normalizace) umístěna o tom pamětní deska. Na snímku vpravo je vidět část trolejbusu. Pionýři v popředí sledují hlavně fotografa.
Srdíčko bylo za c. k. a za 1. republiky středisko tovaryšů, dělníků a řemeslníků, kteří odtud vysílali signály vládám (kritické, nikoliv pochvalné). Chodili sem také vojáci z kasáren v Žižkově ulici, kteří podle místních novin vyvolávali nepokoje končící rvačkou. Ne že by se neprali třeba dělníci, ale když byl jeden host U Srdíčka zabit, zakázal velitel budějovické posádky vojákům návštěvu Srdíčka.
Noviny o tom, kdo koho udeřil, detailně informovaly. Nechvalná pověst Srdíčka se upravila na chvalnou v roce 1923, kdy nový hostinský Gustav Hiemer podnik předělal a nazval jej „Družstevní dům u Srdíčka“. Až v roce 1932 zrušil velitel posádky na žádost Družstevního domu u Srdíčka zákaz vojákům chodit na pivo k Srdíčku. Vojsko mezitím chodilo do podniků ve Dvořákově a Kasárenské ulici a kolem nádraží, kde to ale bylo dražší. Nehledě na to, že v Kasárenské byl podnik podezřelé pověsti.
Hostinský Gusta Hiemer s rodinou v domě bydlel. Také zde průvodčí vlaků Alois Hechtbeger, který u soudu při rozvodu s manželkou po ní nepříčetně střílel z pistole, naštěstí se netrefil. U Srdíčka měl klubovnu Spolek proletářských bezvěrců.
V roce 1968 provedl podnik Restaurace a jídelny v restauraci U Srdíčka zásadní celkovou rekonstrukci. Přeměnil hostinský provoz na v té době moderní jídelnu, cenově slušnou a samoobslužného typu. Navíc interiér byl pestrý podle barev a materiálů doznívajícího stylu „brusel“. Umakarty a lesklé kovové prvky. Strávník si vzal plato, příbory a vybíral si pokrmy a u pokladny to pokladní namarkovala. Nic mimořádného, ale nemuselo se čekat na servírujícího číšníka s jídelníčkem a pak na kasírujícího číšníka. Plus byl tenkrát zákaz kouření.
Vlevo bylo zařízeno okno rychlého občerstvení. Asi první provoz typu Mc Donald ve městě. Objevil se tam velký nápis BRAMBORÁK. Byla to ovšem čerstvá jihočeská cmunda s kousky uzeného masa. Buď sebou nebo do papíru a konzumovat cestou. Našinec věděl a chtěl cmundu. V tom čase se chodilo často na podzim na brigády. „Bramborák“ byl zvláštní košík na brambory.
Jídelna U Srdíčka zanikla po roce 1995, kdy ještě brali stravenky Gastro-tour. Potom byly u Srdíčka fronty na mobily. Tradici původního hostince U Červeného srdíčka z poloviny 19. století se snažil zachovat Prior, který v patře zařídil jídelnu U Srdíčka. Toto novodobé Srdíčko rovněž zaniklo. Nemělo správnou lokalitu.Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
