„Dusno“ kolem azbestu odstartovalo dusno ve třídách

Spoluodpovědnost se primátor Juraj Thoma pokusil přičíst také Krajské hygienické stanici České Budějovice, která na jednání byla zastoupena ředitelem Zdeňkem Velikovským. Na jeho názor a roli KHS v celé záležitosti se Budějcká Drbna samozřejmě zeptala.

Pane řediteli, zatím všichni vědí, že události nabraly spád 25. listopadu 2011, ale stále není jasné, co předcházelo a hlavně kdo, kdy a jak zjistil, že hodnoty azbestu jsou nadlimitní. Jaký tedy byl vývoj v kauze azbest z vašeho pohledu a jakou roli v něm hrála KHS?

„To, co dnes nazýváte kauzou – a ona to skutečně kauza je, bohužel – začalo mít předpoklady k negativnímu vývoji už tím, že na projekt rekonstrukce a zateplení škol na Máji nebylo vydáváno stavební povolení, ale prošel stavebním úřadem České Budějovice jen jako stavba na ohlášení. U stavby na stavební povolení je KHS ze zákona účastníkem stavebního řízení, tedy má možnost jak kontroly navrženého projektového řešení a zajištění bezpečnosti, tak kontrol při a po stavbě. U staveb pouze na ohlášení tomu tak není. To byla primární chyba. Proč zvolil investor řešení, jaké zvolil, netuším. Jiná města, obce i další investoři v regionu podávají žádost o stavební povolení na podobné stavby mnohem menšího rozsahu, než byla ta na Máji, právě proto, že jsou si vědomi rizik, které manipulace s boletickými panely přináší.“

Máte možnost rozhodnutí investora a stavebního úřadu, stavba na ohlášení nebo na povolení, ovlivnit?

„Ne, to opravdu není v naší kompetenci. A ani to není technicky možné. My samozřejmě nemůžeme vědět, jaké mají investoři plány, jaké projekty připravují, ani jak je stavební úřad hodnotí. O projektech, které jsou v režimu stavebního povolení, se dozvíme standardním vyrozuměním stavebního úřadu, že jsme účastníky řízení. O těch, které jsou jen na ohlášení, se dozvíme, jen když dojde k nějakému problému.“

A to je právě případ azbestu na Máji. Jak jste se o tom dozvěděli?

„Krajská hygienická stanice v létě obdržela dva protokoly – přesněji vzorky výsledků, ale pro zjednodušení je můžeme nazývat protokoly – z měření hodnot minerálních a azbestových vláken, která prováděl Zdravotní ústav v průběhu stavby. Tyto protokoly jsme dostali v souvislosti s plánem BOZP. Týkal se tedy bezpečnosti pracovníků na stavbě. Naměřené hodnoty byly sice vyšší, ale pořád v normě. Teprve později bylo zjištěno, že nám byly zaslány jen dva protokoly ze čtyř. V těch dvou nezaslaných byly hodnoty už nad limitem. Protože protokoly, které jsme měli, byly z našeho pohledu v pořádku, nebyl důvod iniciovat další kroky.

Situaci ve škole na Máji I začali naši pracovníci řešit v září, ale kvůli úplně jiné záležitosti, na základě stížnosti rodičů, že ve třídách nejdou otevírat okna, žáci jsou v nevětraném, dusném prostředí. Naši pracovníci měli zjistit faktický stav, provést kontrolu. Zjistili kromě neotvíratelných oken také vysokou prašnost, která byla důsledkem stavby. A při té příležitosti se ukázalo, že existují ještě ty dva protokoly – nadlimitní.

Takže jsme se další dva týdny usilovně snažili svolat společné jednání investora a zároveň majitele objektu a zřizovatele školy, tedy Statutárního města České Budějovice, a ředitelů škol. Jednání se konalo 5. října a bylo na něm rozhodnuto provést kontrolní měření. To, jak víte, proběhlo 1. až 4. listopadu. A předběžné výsledky byly známy 25. listopadu. A dál už ten příběh znáte…“

Proč tak dlouho trvalo, než bylo provedeno měření, a proč se tak dlouho čekalo na výsledky?

„Důvod je celkem jednoduchý. Měření zadávalo a platilo město, jako majitel objektu. Měření prováděl Zdravotní ústav se sídlem v Plzni, který odebrané vzorky posílá do laboratoře v Hradci Králové, celý postup má své lhůty. Není v kompetenci KHS do tohoto procesu zasahovat.“

Rozumím tomu dobře, že nebýt neotvíratelných oken a dusna ve třídách, kvůli kterým KHS do školy přišla, o výskytu nadlimitního azbestu by nikdo nevěděl?

„Rozumíte tomu zcela správně. Dá se říci, že současné dusno kolem azbestu odstartovalo dusno ve třídách v září. Nebýt kontroly našich pracovnic, pravděpodobně by nadlimitní výskyt byl zjištěn až před zahájením druhé etapy zateplování, která byla naplánována na červenec 2012. Před zahájením stavby je dodavatelská firma povinna zajistit měření respirabilních minerálních a azbestových vláken. A zase – jestliže jde o stavbu jen na ohlášení, tak je dodavatel povinen oznámit výsledky měření jen investorovi, ne KHS.“

To znamená, že by děti v „azbestových školách“ prožily celý školní rok?

„Pokud by nadlimitní výskyt byl zjištěn až před zahájením druhé etapy, tak ano.“

Tato informace už tak rozzlobené rodiče určitě nepotěší. Stejně jako je nepotěšilo vaše vyjádření na veřejném jednání, kde jste řekl, že děti stoprocentně vlivem pobytu v prostředí s azbestem onemocnět nemohou. Je to opravdu tak?

„Ta diskuse byla hodně emotivní, což chápu, a chvílemi hodně nepřehledná. Nevím, jestli jsem já špatně vyhodnotil otázku, která se toho týkala, nebo nebyla má odpověď správně pochopena. Pokud vím, ptal se mne tazatel z řad veřejnosti na to, jestli se dá prokázat a dokázat, že nemohou děti onemocnět. Odpovídal jsem v tom smyslu, že stoprocentně se to dokázat nedá, a že kdyby někdy v daleké budoucnosti někdo z těch, kteří ve škole byli, onemocněl, bylo by obtížné dokázat, že příčinou byl azbest ve škole.

Jestli to vyznělo, jako že tvrdím, že stoprocentně nemohou onemocnět, pak mohu jen konstatovat, že to nebyl komunikační šum, ale komunikační hluk. V atmosféře překřikování a slovních ataků ze všech stran se nediskutuje úplně nejlépe. Ta diskuse tam byla všechno jiné, jen ne konstruktivní. Doufám, že tím se emoce trochu vybouřily a uvolnily prostor pro pragmatickou komunikaci všech zúčastněných, která povede k rychlému a hlavně účinnému vyřešení problému tak, aby se děti a učitelé mohli vrátit do hygienicky nezávadných škol.“

Do „azbestové mozaiky“ přibyly další kamínky, obraz pozvolna začíná nabývat konkrétní obrysy. Pořád ale ještě chybí několik hlavních kamínků, které v celkovém obrazu odpoví na otázku: Kdo je viníkem? Budějcká Drbna je do mozaiky doplní už brzy.